Začátek šestého dne dovolené nebyl slavný. Za boha by mě nikdo nevykopal s postýlky. Chtěla jsem spát, spát, spát... co nejdéle to šlo. Jak jsem psala v předešlém článku, nasnídali jsme se bohatě a vyrazili jsme.. ó to vám byla dlouhá cesta.
Kousek před Mnichovem jsme se chytli menší kolony.. Potkali jsme také na dálnici auto, které jelo v protisměru ( NA DÁLNICI, V PROTISMĚRU - blbec).
Pršelo a bylo zataženo a pak zase pršelo a pak už bylo jen zataženo. Jenže bylo také už dávno po poledni (byly dvě hodiny odpoledne!) a my měli už dávno skřepčit v zábavném parku. Dumali jsme, jak to tedy provedeme, abychom si Legolend stihli užít v plné parádě, nemuseli nikam spěchat a prožili krásný den. I přikoupili jsme lístek i na další den - tedy neděli a v infocentru nám paní doporučila i ubytování ve vesnici 10 kilometrů od Legolandu. Typické venkovské "stavení" s typickou paní (babičkou), všechno v domácím stylu, regionální - domácí ! kuchyně, penzion dokonce vlastnil i bramborárnu.. a ta bramborová polévka... ta byla! ňam! Postýlky nejměkčí, pokoj nekrásnější..cena příznivá.. ještě chvíli takhle cestovat, a bydlíme v Interkontinentálu. hihi
Druhý den, po velmi, ale velmi vydatné snídani jsme jeli opět do Legolandu, kde jsme bláznili a šíleli, a adrenalinovali o sto šest. Já jsem si to užívala dost možná víc, než všechny ty děti kolem.
Den utekl jako voda a my jsme vyrazili směr domov, sladký domov..
První co jsem po dovolené potřebovala, bylo,... si pořádně odpočinout!
Twisteđ
Žádné komentáře:
Okomentovat