Jak by (ne)měl probíhat pracovní pohovor.

Po úvodním telefonátu jsem se rozhodla jít na smluvený pohovor. Sraz jsme měli v jedné nejmenované hospůdce, necelých 20 minut od našeho bytu, tak kam chvátat?..

Nakonec jsem musela sakra chvátat, dokonce běžet, protože jsem si přece nesměla dovolit přijít pozdě.

Rozrazila jsem dveře, vyšlápla schody, a na tom poslední jsem se natáhla jak široká tak dlouhá. Cítila jsem, jak se mi houpe celý svět a smích přihlížejících v ozvěnách. "Ještě, že bylo sucho." Pomyslela jsem si, sebrala všechny své síly a své bezvládné tělo jsem se pokusila zvednout. Podařilo se. Oprášila jsem si svůj (stále podzimní) kabát a zeptala jsem se slečny za barem na pana vedoucího.

No jistěže to byl ten, co se nejvíce smál. (tak kuráž holka) Podali jsme si ruce, představili jsme se.
"Vy jste běžela?"
"A jak jste to poznal?"..
Jo, větší drzost jsem si v tom udýchaném sundavání kabátu, a smrkání nemohla dovolit.
"Jste zadýchaná."
Jo to jsem byla.

A pak mi vyprávěl podmínky,.. schůzka netrvala dlouho. Ptala jsem se na nějaké otázky, většinou nepodstatné a pak jsme se domluvili, kdy bych mohla nastoupit.

Celý pohovor, jsem zakončila větou: "A chcete mě tam?".."Eh,.. jako ne tam, ale však víte, no tam, jakoby na provozovnu. Nemyslete si o mě nic zlého a moc se omlouvám za ten náš telefonát."..
"Slečno, každý jsme někdy, společensky unavený. Tak v březnu."


Aneb, jak získat brigádu a hlavně zaujmout!
Jak to máte vy se získáváním práce, či brigád?

Twisteđ