Umění sehnat si brigádu, aneb první rozhovor s potenciálním vedoucím

Říkejme tomu třeba studentská středa.

Určitě to spousta z vás zná. Prostě se vydáte s partou lidí, které máte rádi do barů. Můžete projít místní putikou, navštívit karaoke bar, - kde si vykřičíte hlasivky, a pak se jít nesmyslně kroutit do clubu, kde jsou všichni ti muži jen za účelem povyrazit si z kopejtka a uvelebit se ve vašem klíně. Ale jedinou chemickou reakci, kterou cítíte vy, je jejich pot, na vašem těle, když se o vás nenápadně otírají.
 No, do toho popíjíte drinky, trošku to mícháte, a kouříte cigarety. Domů přijdete kolem páté hodiny raní, sami, nebo s doprovodem. A jediné po čem toužíte je, si lehnout, a spát alespoň do oběda.
                                                   (Který si pak stejně musíte uvařit sama.)

Spát.

Ale to vám nesmí zvonit budík okolo osmé hodiny ranní! - moment, to není budík, někdo volá!

Zamžouráte na svůj extra, ultra, starý telefon, nokii, bez barevného displeje a zmáčknete zelené tlačítko.

Rozhovor pak může probíhat nějak takhle:


"Dobrý den, u telefonu Petr ***"
- Nazdáááár člověče! -
"Já volám ohledně té brigády, jak jste nám odpovídala na inzerát."
- No jasnýý, nedělej si ze mě prdel. Co chceš? -
"Prosím? Hovořím s Barborou Fukovou?"
- No jistěěěě. -
"Prosím?"
- Ježiši pardon, mohl byste mi zavolat za půl hodiny, právě jsem se probudila! -

om. :D

Nakonec jsem ovšem byla pozvána na pohovor!

A co vy a brzká ranní probuzení, po provířené noci?

Twisteđ