JURA A LAMA (LePress, 2012) - Markéta Pilátová; Dora Dutková recenze

V dobrodružném příběhu pro děti od 4 let je hlavní postavou malý chlapeček, jménem Jura, který ještě nechodí do školy, žije na statku v horách Jestřábníkách a je to velmi šikovný chlapec. Na statku žije společně se svýma dvěma mámama. „..Jula a Jola se mají moc rád, a tak se vzaly...“ Mají se opravdu rády. Jsou si obě velmi podobné a to jak fyzicky „..Obě mají rezavé vlasy, pihaté kulaté tváře a nosí dva krátké culíky a ofinu...“ A mají i podobná jména. Tím pravdě podobně autorka chtěla poukázat na jejich opravdové souznění. Sdílejí spolu i stejný životní sen, a to je právě mít farmu v horách. Na statku po Jolině dědečkovy chovají ovce. A také tam s nimi žije kocour Micifu. Všichni jsou na sebe moc hodní. Z ovčí vlny mámy pletou a naučily to i Juru. A protože mámy dřív hrály v punkové kapele, často společně muzicírují a na statku není nikdy smutno.

Pohádka má svou netradičnost v tom, že hlavními hrdinkami jsou kromě Jury, právě jeho maminky. Soužití dvou žen je v knize popsáno nenásilnou formou. Zmínka o jejich společném životě je prostředek, který dokresluje příběh a tak není téma homosexuality nikterak nucené a působí přirozeně. A tahle forma je velmi přínosná. 

V den, kdy má Jura narozeniny, přijede velké auto s překvapením, s dárkem pro celý statek. Uvnitř auta, na kterém jsou cizokrajné nálepky, vyskočí šest lam. „..Tohle jsou naše kamarádky, jsou to lamy a nechaly jsme si je přivést z Bolívie. Umějí zatím jenom indiánsky, ale časem se určitě naučí něco zabečet česky, abyste si mohly popovídat...“ Setkáváme se tedy i s multikuturními prvky, kdy se v knize objevuje indiánská kultura. Všichni jsou z lam nadšené , kromě ovcí, které mezi sebe lamy přijmout nechtějí a chovají se k nim povrchně.

A protože mají lamy rády ostrou trávu a vítr, který sviští kolem uší, převedou je mámy na louku vysoko v horách, kde se lamám moc líbí. Ovce v boudě na statku spekulují, proč jsou lamy vysoko v horách a jsou závistivé. Ovce diskutují tak dlouho, až přesvědčí malého beránka Julka o tom, že lamy vysoko v horách ukrývají truhlu s pokladem, ve kterém je spoustu dobrot, které se údajně lamy chtějí nechat jen pro sebe. A tak se Beránek Julek rozhodne, že se do hor vypraví na průzkum.

O jeho cestě nikdo oficiálně neví, jen něco málo tuší kocour Micifu, kterému beránek Julek o pokladu vypráví. Cesta do hor je pro malého beránka velmi nebezpečná. A to nejen kvůli skalám, ale hlavně kvůli nízkým teplotám na vršku hor.

Sněží a je zima. Julek se prodírá černým lesem, když se zničehonic propadne do závěje a nemůže se zvednout. Mezi tím, co Julek cestuje po skalách a hledá lamy, na statku zjistí, že se Julek ztratil a vydali se ho hledat. Z ovcí se ho vydá hledat pouze jeho máma Bětka. Zbytek ovcí mají stále xenofobní postoj vůči lamám. „ ..Proč by chodil za těmi pitomými vyhublinami, o by tam u nich hledal jedině tak blechy... Nebo jejich poklad!..“ Jola upozorní ovce, že lamy žádný poklad nemají. Všichni se tedy vydají do hor, s pátráním pomáhají i samotné lamy, které o ztraceném Julkovy upozorní kocour Micifu.

Najednou se prostředí podobá příběhu Alenky, která se ocitá ve světě divů. „..Julek už byl ale dočista ztuhlý. Zdál se mu krásný sen, jak padá do velikánské truhly s pokladem, jak pod ním křupou granule s vitamíny a v puse mu svítí obrovitánské, hrozně šťavnaté, zlaté jablko. Ležel hluboko v závěji, přímo pod zasněženým pařezem...“  „..Najednou julek pocítil, jak se propadá hloub a hloub..“ Posléze se probudí se a zjistí, že padá dolu dlouhou tmavou chodbou. Když se probudí, stojí u něj královna všech krtků, Krtka Brtka, která je kouzelná a také celé podzemí je kouzelné. Tato postava je vlastně stěžejní. Je hybatelkou celého příběhu. Umí číst z kouzelné křišťálové koule a může se podívat, co se děje na zemi.

O Julka se pečlivě stará, dokud všichni nedorazí do kouzelného podzemí, kam se záhadně všichni vejdou. A poté se všichni vydají na zpátky na statek, věnovat se každodenním povinnostem a zálibám. Přijde ponaučení pro ovce. Nakonec jako v každé pohádce, všechno dobře dopadne. Ovce docházejí k lamám na hodiny indiánštiny a ovce na oplátku lamy učí česky.

Kniha končí se stejně veselým nádechem, jako začala. V příběhu vstupujeme do nového ročního období. A po zimě vždy přichází jaro.  

                A stejně, jako jsou pestrobarevné ilustrace od Dory Dutkové, kde nejvíce je používána oranžová barva, možná právě proto, že takové vlasy mají obě mámy, tak stejně je pestrý a různorodý život rodiny a jejich celkové soužití.

                Knihu bych doporučila nejen homosexuálním párům, ale samozřejmě i heterosexuálním párům. A jejich dětem od 4 do 99 let.

Twisteđ