Kůl v plotě - potravní řetězec - žeru jako prase. Fuj.

Tak jsem tak dneska přemýšlela. Ano občas to také dělám, zkuste to, není to od věci. Že v té stravě jsem opravdu děsnej budižkničemu. Rovněž tak v pitném režimu. Mám žízeň, ale radši si cucnu bonbon, než nějakou vodu, z vodovodu. Protože jsem zkrátka líná ji rozeznat. Já nevím, znáte to taky?

A solím, fakt hodně solím. Všechno a pořád. Třeba dneska. Osolené brambory špenát a vajíčko si přisolím ještě tak dvakrát. To aby se neřeklo. Takže jsem se interně nazvala - solitérem.

A teď už konec špásu a žvástů. Opravdu se poslední dobou jako solitér cítím. To proto, že přestávám rozeznávat, jestli si mluvím sama se sebou jen v hlavě. Nebo jestli k tomu používám i slova. A tohle se mi začíná stávat více než často a je to až strašidelné. Když si to uvědomím - a mám v uších sluchátka, začne pekelná improvizace. Předstírám, že volám s handsfree. Jo, fakticky. Taky si zpívám ve vaně. Žejo, to dělá taky spoustu lidí. Jenže já v ní i tancuju. V leže. A pak se nahlas směju, protože mi to přijde vtipné. Já si přijdu vtipná. Když si připravuji snídani, ptám se sama sebe NAHLAS - "tak copak si dáš Baruš". A pak se pochválím. Myslím, že tohle jsou znaky solitéra a nebylo by od věci s tím něco dělat. Fů.

Twisteđ

PS: Jdu si upéct chleba.