JAHODOVÝ sběr

A tak jsme ráno vyjeli na jahody. Jenže ono nestačilo, že jsme v jahodovém úboru a s kbelíkama vyrazili už na sedmou. Protože lidi jsou supy a museli na tom poli stepovat od půl pátý, jinak to nevidím. Byl to doslova boj o jahodu!

Přiřadili nám jednu řádku a TRHEJ (azore). Jakéžto zjištění bylo, když jsme přešli k jiné řádce (ale já už měla plný kbelík), že jahody jinde jsou sladčí, větší a tak. Ne nadarmo se říká, že na cizím chutná nejvíce, žejo. Také jsem si vyslechla hádku..

"Co mi lezeš do jahod, nádhero."

"Co mi říkáš nádhero, to co nasbírám já tady za půl hodiny, ty bys nenasbírala za rok:"

"A co je ti do toho, co nasbírám za rok nebo ne. Hleď si svojich jahod."

( A už se poprali? Už se poprali? )

Po hodinové frontě, kdy jeden čech, záviděl druhýmu čechovi velikost jahodu, a nenápadně  mapoval (rozumějte: čuměl kam se dalo) celé teritorium a všech - těch milion košíčků jahod. Jsme se dostali k váze. Tam jahody zvážili, zaplatili,.. cestou k automobilu jsem samozřejmě sypala jahody (ale to bylo terénem, žejo!) a pak se jelo na svíčkovou (páč sem vařila, a jop, dala sem jí!)

No co vám budu povídat. Jahody mám ráda, protože se zvládlo udělat:
- jahodový koláč
- jahodová zmrzlina
- jahodové smouthie (hodně)
- mamka jahody zavaří
- jahody jen tak, do-pusy
- jahodová žranice (chápejte: nafutrování se jahodama až skoro prasknete)...

.. sbírání mi nevadí. Ale na ty boje, na ty jim kašlu.

A co vy, byli jste na sběru? A taky tam byli... supy? :)

Twisteđ