Předodjezdový chaos, zmatek a k svačině jogurt, sojovej

Dnešek je chaotický, ještě, že už brzy končí. Řekněme za necelou hodinu. Ráno brzy vstáváme, jelikož odjíždíme do termálů. Hurreeeej! Vyčachtat se v léčivé vodě, asi na pět hodin, a pak strávit nějaký ten čas na vojenské ubytovně ve Strakonicích. Protože spoje domů v čas ve který přijedeme zpět, zkrátka neexistují. A my, rozumějte mamka a já nemáme řidičák.

Představuju si tu ubytovnu dost hrozně, asi jako v Anglii ubytovny Formule. Což byl tehdy taky dost ostrý zážitek. "Holky, pořádně se zamkněte, chodí tu nějaký vrah." - Cože vrah?? Bože můj.
A tohle vám řekne pedagog, když je vám šestnáct a má vás na starost. Perfektní. A další pecka "Holky, pozor na ty madračky, můžou v nich být blechy." Cože blechy?? Bože můj. - tak to byla Anglie ehm ehm,. Vlastně ani nevím, jestli s námi počítají, jelikož na můj sálodlouhý e-mail "Dobrý den, chtěla bych se zeptat, zda-li máte volno na termín.. ..blablabla a také,... blablabla s pozdravem a přáním hezkého dne.." - odpověď přišla vzápětí. "Přijeďte" bez tečky a podpisu. AHA, no tak dobře, my teda přijedeme.

Na další sálodlouhý e-mail s celkem důležitým dotazem, zda-li v určitý čas ještě bude ubytovna otevřená, pro jistotu nepřišla odpověď žádná. Tak to jó! Takže možná zůstaneme s mamkou na pospas městu. Městu s továrnama.

A teď na našem studentském bytě ležíme tři holky Fukovi. Já, mamka a moje sestra, která dálkově studuje tady ve městě a občas tu skládá hlavu. Možná, že ráno zaspíme, a nebo bude mít náš vlak zpoždění a nestihneme odjezd do termálů. A nebo možná něco ve vlaku zapomeneme (jako já ten deštník v baru ve středeční večer). A možná taky ne. Děj se tedy vůle boží a vy držte palce, ať vše dobře dopadne. Díky, díky.

S pozdravem a přáním hezkého dne,

Twisteđ