středa 20. listopadu 2013

"... bitte langsam.. bitte langsam."

...pokračování k tomuhle článku

Do Strak jsme přijely na půl desátou! Na ubytovně nikdo nebral telefon. Svojí maminku jsem psychicky připravovala na to, že se jako klíďo píďo může stát, že noc přečkáme v některém z baru. Kterých tu moc není a které jsou divné. (dýchej zhluboka, mami)

Podle mapy jsme se vydaly na náměstí. (ale rozeznej v té tmě ty ulice ne..?!) Objevily jsme budovu, která byla úplně přesně stejná, jako ta na fotografii. Obešly jsme ji ze všech stran, které měla. Ťukaly na rozsvícená okna. Nic. (snad dělaj mrtvýho brouka ne? Cože? Kdo je mrtvej?)

Po pár hezkých, dlouhých minutách jsme zjistili, že to asi nebude ta správná budova. Nýbrž, že tou správnou budovou, námi hledanou ubytovnou je dům hned vedle. YES! Svítilo se. Vzaly jsme za kliku, ale dveře byly zamčené. Kostelní věž odbíjela desátou večerní. (jasně, mají do desíti, je to jasný).

V tu chvíli se ozval bzučák! /něco jako bzučák/. A objevila se kouzelná babička! (ČARODĚJNICE)! Ukázala nám náznakem prstu ať jdeme za ní. (tak, teď nás omámila, zhypnotizuje nás, okrade, zavraždí a rozřeže - vzpomínka na Formuli v Anglii).

"Ubytováváte ještě? Psala jsem Vám e-mail." Vykoktala jsem ze sebe, ze strachem v očích. Paní se na mě usmála. (ty vole, (V)ona má jen jeden zub!), a odpověděla : "Co mám s vámi dělat." (hlavně mě nenuťte ukázat, jak se na lopatu sedá, jen to ne.). Sdělila jsem jí jméno. Někde na ušmudlaném papírku bylo poznamenáno. Vyžádala si naše průkazy totožnosti a vystavila nám faktury. (mohla taky udělat čáry máry, aby to měla rychlejc). Pak si výrazně pomlaskla, vzdychla a řekla : "No kam já vás dám." (a už je to tady, zabije nás. to pod těma klíčema je jako pavouk? ty vole! to je pavouk. v životě sem neviděla tak velkýho pavouka. panenko na nebi). Polkla jsem si a hodila vystrašený pohled, plný chutě na úprk na mamku, která si se zalíbením prohlížela únikový řád. (jo mami, studuj, ještě se nám to bude hodit!)

Nakonec nám dala klíče od pokoje. Musely jsme do druhého patra a pokoj jsme měly přímo naproti dveřím. (proč ta zářivka problikává? tak sakra próóč). Po otevření pokoje jsme se snad teleportovaly. Musela jsem zkontrolovat, zda-li jsme stále na té samé ubytovně. Jestli mě nešálí zrak. Pokoj byl čistý, docela i voněl a měl televizi. Plazmovou! Okna a balkon byly přímo na náměstí. Sem tam byl slyšet ruch, ale my byly tak unavené, že nám to bylo jedno. Ruch neruch, hlavně zamknout a spát.

Usínala jsem však s obrovským strachem. Vzala jsem si teda pod peřinu pet lahev, kdyby mě někdo přepadl, že ho majznu po hlavě a to se bude divit. (no, to by se teda divil :D). Přes to všechno jsme se vyspaly do růžova. Ráno už se ubytovna nezdála tak strašidelná. I ta recepce vypadala uplně jinak. Zmizela i paní (ČARODĚJNICE!), zmizel i pavouk. Možná, že se vrátila do své chalupy na kraji lesa a čeká na Jeníčka s Mařenkou, míchá lektvary a čte si v knize kouzel. A nebo je prostě doma po noční a spí ve svém pyžamu z osumdesátých, vedle manžílka, co už je v důchodu. Kdo ví. Ale my žijem! My si užíváme! Pocit z náročného, ale veselého a přeze všechno uvolňujícího výletu. A ta první budova? No jasně že to bylo Ministerstvo zemědělství!

Zasekli se v roce 89... i to se stává. Taky nemusím mít všechno retro na světě.


PS: Včera mi odepsali z ubytovny! Brzo. " Na recepci je služba neustálá." TAK TO JÓ
Twisteđ

2 komentáře: