Ivane jdi domů, čeká Tě Nataša.
Kolaborace.
Pětačtyřicet let.
Ale to jsem chtěla jen tak zabrousit. Vlastně ne jen tak, ono je to sakra důležité! Nicméně nehodící se sem.
Dnešek byl fajn.
Slunko přiměřeně svítilo a přiměřeně foukal vítr.
Dopoledne jsem se válela. Ale necítím se provinile, protože po tom propracovaném létě na to mám nárok. Zařídila záležitosti ohledně dovolené (jupíí, 30. srpna frčím!)
Následovala dlouhá procházka po mém rodném městě. Já a můj parťák, Brů. Nepochopila jsem však jednu věc. Co na mě bylo tak moc k smíchu? Můj mišelin? Možná. Inu došla jsem k závěru že dva mrože na den je až až.
A tady pár fotek
Žádné komentáře:
Okomentovat