O country "festival" SMT v Hošticích u Volyně. Ano, právě v těch Hošticích, kde se natáčely Troškovy Slunce sena. A my jsme letos jeli po patnácté.
Cesta s mým otcem, v našem starém formanu byla opět vražedná. Nejen, že špatně vidí. Ale on ani neslyší a v horším případě ani neposlouchá. Nicméně nakonec to jako vždy odřídil na podprůměrnou dvojku. Jako ve škole. A to není urážka. Tím ho chválím.
Stavění stanů bych nechala bez popisku. Nevím, jak vám, ale mě přijde smutné, že jsem měla svůj vlastní stan, který je pro tři osoby, ale byl jen a jen můj. A spala jsem tam jen a jen já. Nejsmutnější bylo, že mi nikdo nepomohl stavět. No nic.
Jelikož jsme velmi, ale velmi (a když říkám velmi, myslím to vážně, vážně) hlučná rodina, tak sem-tam (a to za celý víkend), proběhla ostrá výměna názorů. To jsem se ovšem stranila. Nechtěla bych být pozorovatel naší famílie. Ale abych nekritizovala, vrhnu se na program.
V pátek po příjezdu jsme vyrazili do místního hostince "U Javoru". No jasné, to je ten z těch filmů. Na venkovním posezení, kde je i parket a podium hrály živé kapely. Country kapely. Názvy bohužel neznám, byli to nějací místní chasníci. Nicméně to bylo báječné a také jsme si zatančili. Všichni. My tři sestry, máma a táta. To byla dlouhá noc, a v pět šup do stanu.
V sobotu už byl program na velkém podiu. Pro letošní rok žádná novinka, ba naopak. Ale co se mi líbilo byl koncert kapely Mandrage, Ivan Hlas a Spiritual Kvintet.
Večerní program ovšem vyrovnal všechny mínusy a snad nám ty lampiony štěstí nepřinesou smůlu.
Tak ahóoj, Tučnáci!
Žádné komentáře:
Okomentovat